Týden s dobrovolníky v Itálii

Moje léto 2019 bylo narvané zážitky. Dva týdny jsem strávila lezením na ledovcích v Rakousku, během měsíce jsme s přítelem procestovali jižní Evropu. Konkrétně jsme zavítali do Milána, Říma, Barcelony, Lisabonu, Ženevy, Bordeaux, Bukureště a Krakova. Dále jsem se vydala na vysokoškolskou expedici do Gruzie a prochlastala víkend se spolužáky. Mým posledním zážitkem se stal týden v Itálii, který jsem strávila s ostatníma dobrovolníky na programu Creatyv.

K tomuto projektu jsem se dostala skrze newsletter Univerzity Karlovy (nebo fakulty FSV?). Normálně ho mažu, ale tentokrát jsem ho snad poprvé přečetla, a našla v něm nabídku na dobrovolnický program zabývající se mezigeneračními tématy. Program byl samozřejmě neplacený, ale odměnou za účast nám měla být právě letní cesta do Itálie, kde jsme se měli potkat i s účastníky z jiných zemí.

Samotné workshopy před cestou byly vedeny hravou formou, hodně jsme si povídali, a celkově to bylo příjemné. První sezení bylo jen mezi námi mladými, druhé dvě už byly společné se seniory. Samotným výstupem tohoto projektu měla být tvorba samotné metodiky na dobrovolnický program pro školy, tvorba doporučení tohoto programu pro vládní instituce a příručka s názvem Dobrovolnictvím změním svoji budoucnost. O to vše se měli postarat lidé z projektu a my byli jakousi pokusnou skupinou. Upřímně si myslím, že v realitě tento projekt trochu narazí, protože my poskytli takové ideální prostředí: senioři, kteří jsou evidentně rádi mezi mladými lidmi a studenti se zájmem o dobrovolnictví. V reálném světě ne všichni chtějí pomáhat, a ne všichni chtějí pomoct.

Z účastníků na workshopech pak byly vybráni čtyři, a tak jsme se spolu s dohledem poslední zářijový týden vydali do italského města Carpi, severního města kousek od Bologne pouze s cca 65 tisíci obyvatel. S tím dohledem je to trochu nadnesené v podstatě se nás sešlo pět holek ve věku 20-23 a všechny jsme si spolu hrozně sedly a tím se pro nás tento týden stal nezapomenutelným. Ubytování jsme měli naprosto luxusní, krásný apartmán s moderní kuchyní, třemi pokoji s vlastními koupelnami a jacuzzi v úplném centru městečka.

Každý den jsme docházeli na různý program, který nám připravili italští dobrovolníci. Byli jsme například v dobrovolnickém centru, anebo jsme hráli v domově důchodců se seniory bingo.

Spolu s námi přijeli i dobrovolníci z Rumunska, ale v Rumunsku tento projekt pojali úplně odlišně. Obsadily do něj děti z dětského domova, což bylo v přímém rozporu s námi. Češi chtěli spíš vysokoškolské lidi se zájmem o to pomáhat, zatímco Rumuni děti, které samy mnohdy potřebují pomoct. Ani jeden přístup není špatně, ale měly být sjednocený hned ze začátku. Rumuni sami o sobě byli fajn, zezačátku nás šokovala jejich hlučnost a to, že bez překladatelů jsme si s nimi nemohli popovídat, protože často nerozuměli anglicky. Ale hrozně se snažili a bylo vidět, že na nás chtějí udělat dojem. Kluci nám ustavičně nosili tašky, zorganizovali večerní pivo (ač se taky neobešlo bez překladatelů) a ještě nás pozvali na snídani.

Program ani naše mezikulturní družení ale nebylo až tak časově náročné a všechen zbylý čas jsme trávili spolu s holkami. Ob den jsme si dopřávali zmrzlinu, večer jsme chodili na aperitiva, udělali jsme si výlet do Modeny a Parmy, společně jsme vařily, nakupovaly a lenošily. Právě na tyto chvíle vzpomínám nejraději a dovolené v Itálii, která nás dala dohromady se i po návratu do Prahy potkáváme ve stejném seskupení i nadále. PS: Na poslední fotce si povšimněte mého ryze otáveného výrazu nad Debořiným dokumentováním vlastní osoby.

Použité fotografie: Daniela Wojnarová

Jak citovat tento článek?

WOJNAROVÁ, Daniela. Týden s dobrovolníky v Itálii. Dostupné z: http://danielawojnarova.cz/tyden-s-dobrovolniky-v-itaii