Měsíc v Evropě s Flightics.com

V létě jsme s přítelem procestovali osm měst převážně jižní Evropy pouze s příručním zavazadlem. Na pěti místech jsme měli naplánovaný delší let a zbylá tři nám sloužila jako delší mezipřistání, která jsme si schválně navolili na maximálních 48 hodin, abychom v daných městech také něco stihli. Vyletěli jsme z Prahy v polovině července do Milána, naší první destinace. Celé cestování jsme absolovali jen s malým příručním kufříkem. Pokud vás zajímá jak, v tomto článku píšu o nějakých tipech a tricích, které jsem se během tohoto měsíce naučila. V článku se dozvíte nejen informace o letech, cenu a další věci, které je dobré vědět, ale i jak se nám dvakrát povedlo zmeškat let. Což je celkem slušné skóre.

1. Z Prahy do Milána

Z Prahy jsme odletěli 18. července po obědě. Bylo to poprvé a naposledy, kdy jsme na letišti vypadali ještě jako lidi, seděli jsme distingovaně na sedátkách určených k sezení a neváleli se jak životní trosky na ručnících a mikinách na podlaze s kapucí staženou do očí. Také to bylo poprvé a naposledy, co měl náš let zpoždění, v dalších dnes jsme se vždy hnali s větrem o závod ke gatu a častokrát bychom se i upsali ďáblu za pár minut zpoždění.

2. Z Milána oklikou do Bukureště

První kámen úrazu přišel hned během druhého letu z Milána do Bukureště. Ve vlaku na Milánské letiště mi přítel, který si vzal na starost plánování našeho přemisťování, říká: „Lásko, průser, teď jsem zjistil, že to má letět v 19:05 a ne 20:05.” Pověděl to tónem, jako by se mi jen omlouval, že vzal místo bílého pečiva celozrnné. Samozřejmě jsme vůbec neřešili nějaký dostatečný předstih na letišti, abychom si Milán pořádně užili. A v době, kdy jsme se dostali na letiště už bylo za 10 minut 19:00. A tak jsme běželi. Hodně. Běželi jsme tak, že by se ani Emil Zátopek nemusel stydět. Běželi jsme s takovou vervou, že jsme se ke gatu přes všechny kontroly dostali za rekordních deset minut. A to neběhám nikdy. Neběhám za klukama, nedobíhám tramvaje, raději počkám na další i když už jdu pozdě, a už vůbec neběhám jen tak pro zábavu. Ale i tak bylo pozdě, letadlo tam sice ještě stálo, ale schůdky bylo odstaveny, dveře zavřené, a nás už dovnitř nepustili. Samotnou mě překvapil můj klid, spíš bych v této situaci čekala, že budu křičet, ale místo toho jsem rovnou začala vymýšlet východiska z naší šlamastiky a v duchu jsem se poplácávala na rameni za to, jaká jsem vyspělá a vyrovnaná žena. Lístek nám nevyměnili a nabízená alternativa by nás vyšla na 15.000 Kč za osobu. Což je dvojnásobek toho, co jsme dali za všechny lety dohromady. Nic moc. Zavolali jsme do Flightics a tam nám ochotně pomohli a našli nám levný let z Janova, nedalekého italského města, odkud nás letenka přišla na 3.000 Kč za osobu. Letělo to však až druhý den, takže jsme se do devíti ráno „prospali” na letišti. Po této krásné noci jsme byli ještě unavenější než v předešlý večer. Měla jsme od země zmrzlé končetiny a z tvrdé dlažby mě bolela každá kost v těle. Poté jsme si dali výživnou snídani v McDonaldu, za 400 Kč jsme jeli zpět do centra, poté jsme se vlakem vydali do Janova. Z nádraží jsme si s nějakými bodrými Němci rozdělili napůl účet za taxi, která nás tím pádem vyšlo levněji než autobus a z letiště jsme už úspěšně odletěli do rumunské Bukureště. Jen o den později.

3. Z Bukureště do Říma

Do Bukureště jsem tedy místo 19. července přiletěli až 20. července. Následující den jsem oslavila své dvacáté narozeniny. A do Říma jsme se odtud doletěli bez větších úhon. Možná nás motivovalo i to, že další noc na gauči u Mariána, kterého jsme objevili přes couchsurfing, bychom možná už ve zdraví nezvládli. Ale o tom si můžete přečíst v článku z Bukureště zde.

4. Z Říma do Sofie Lisabonu

Itálie je prokletá. Tentokrát si přítel spletl čas odletu s časem příletu a na letiště jsme dorazili až v době, kdy jsme měli přistávat v Sofii. Ale jinak to je chytrý kluk, přísahám. Takže opět voláme do Flightics. Ty z nás už museli udělat interní kancelářský vtip. Určitě si naše fotky pověsili na nástěnku a házeli na ně šipky. Každopádně na sobě nedali nic znát, byli hrozně milí a ochotně nám znovu pomohli. Další let do Sofie byl bohužel až 30. července, což nám bylo na nic, jelikož jsme ze Sofie měli 28. července odletět do Lisabonu . Takže jsme místo toho odletěli už přímo do Lisabonu, kde jsme si tímto činem prodloužili pobyt o den. Ale přišlo nás to na dalších 5.000 Kč za letenku pro jednoho. Plus tedy ubytování na další den.

5. Z Lisabonu do Barcelony

Dostáváme se do části, kdy jsme se už dostatečně poučili z vlastních chyb, a z Lisabonu do Barcelony jsme doletěli podle plánu. Na letišti jsme byli s doporučovaným předstihem a poslušně jsme čekali u gatu na naše letadlo. Zde to možná bylo způsobené i tím, že jsme na prohlídku Lisabonu měli celkem sedm dní, takže jsme nemuseli spěchat, a na vše jsme měli hodně času. Dokonce jsme si od začátku cesty poprvé stihli i odpočinou a užít si italské „dolce far niente“ (sladké nicnedělání), které nás paradoxně v Itálii kompletně minulo.

6. Z Barcelony do Bordeaux

Červenec se přehoupl v srpen a my 8. srpna opouštíme Barcelonou a míříme do francouzského městečka Bordeaux. Čisté oblečení nám dochází, spodní prádlo jsme otočili na druhou stranu a nosíme černá trička, na kterých nejsou vidět skvrny. Ještě, že jsme zaslepeni láskou a furt si navzájem připadáme krásní. Jednou bude hůř. A s tím obráceným spodním prádlem jsem samozřejmě jen vtipkovala. Přeprat kalhotky v umyvadle si umí každý, že jo. 

7. Z Bordeaux do Ženevy

9. srpna odlétáme z Francie do Ženevy ve Švýcarsku, kde nás čeká nejdelší pobyt za celou cestu, což jsme vřele přivítali, jelikož s přibývajícími dny nás ty přesuny začínají čím dál více zmáhat. Dostali jsme se až do té fáze, že se těšíme na čas strávený na letišti, protože se tam můžeme jen tak na několik pár hodin rozplácnout, nic nedělat, nikam nechodit a nic s sebou netahat. A taky tam je chládek. Vážně, koho napadlo jezdit po městech jižní Evropy v létě?

8. Z Ženevy do Krakova

16. srpna odlétáme z Ženevy do Krakova a naše cesta se pomalu chýlí ke konci. Na letištích jsme už jako doma. Kontrolami procházíme jako staří mazáci, za přepážkami nás oslovují „Vaše Veličenstvo“, a nic už nás nemůže překvapit. Jen vypadáme čím dál více zmoženi životem. Veškeré moje oblečení je pomačkané jako sloní zadek, u gatu si rovnou sedáme či leháme na zem, kde jíme, čteme, spíme, smějeme se. Veškeré snahy a dělání dojmu jsme vzdali. Někteří spolucestující se při pohledu na nás usmívají a mluví o krásách mládí, další pohoršeně odvrací zrak, ale co je nám do nich.

9. Z Krakova zpět do Prahy

Následující den po prohlídce Krakova nás čeká odlet domů. Konečně. Dosáhla jsem naprostého vrcholu ohavnosti. Vypadáme jako bychom nocovali v popelnici, voníme stejně tak. Líčení jsme vzdala už v Bukurešti, Adam je zarostlý jako poustevník, mě odrůstá barva na vlasech. Ale jediné, co mi běž v hlavě jsou představy o horké sprše, ve které se nemusím bát nákazy, noc v měkké posteli s čistým povlečením a oblečení vonící máminým avivážem. Chtěla jsem to všechno tak moc, že bych se z Prahy do Hradce rozeběhla i pěšky. Ale na to jsem byla moc líná a bolavá. Přece jen jsme každý den nachodili za den 20 km a víc. Sama se divím, že jsem si kromě vzpomínek nepřivezla i lýtka jako Schwarzenegger.

Pokud vás moje povídání od podobné cesty příliš neodradilo, připojím na závěr i několik informací praktičtějšího rázu. Letenku jsme objednávali ze stránek Flightics.com, kde jsme si v rámci Eurotripů (více měst) navolili pět destinací, u nichž jsme si určili požadovanou délku jednotlivých pobytů. Navíc jsme i kvůli nižší cenně zaškrtli, že nám nevadí mezipřistání a ta jsme si navolili v maximální možné délce, abychom na daná města měli dost času. Flightics nám vygeneroval nejlevnější variantu, místa mezipřistání jsme samozřejmě ovlivnit nemohli, ale se všema jsme byli spokojeni. Celková letenka nás vyšla na zhruba 8.000 Kč za osobu, což je skvělá cena. Ale my jsme zaplatili dalších 8.000 Kč za letenky kvůli zmeškaným letům. Protože jsme pitomí. To se ale vám nestane. Kdyby vás také zajímaly články z jednotlivých měst, tak je všchny najdete ve složce “Co dělat v…”.

Jak citovat tento článek?

WOJNAROVÁ, Daniela. Měsíc v Evropě s Flightics.com. Dostupné z: http://danielawojnarova.cz/mesic-v-evrope-s-flightics-com

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.