Digitální nomádi: kdo, jak, kde a proč

Pojem digitální nomád je poslední dobou často skloňován v různých kontextech a pějí se na něj vesměs pozitivní ódy. Máme kolem sebe takovou spoustu možností, že se lidem nechce cestovat pouze v pěti týdnech dovolené, a tak hledají způsoby, jak cestovat a pracovat zároveň. Život digitálního nomáda tyto dvě touhy hravě slučuje, ale přesto se jím nemůže stát každý. Ač to zní jako perfektní způsob života, obsahuje v sobě i mnohá úskalí. V tomto článku tedy neuvidíte instagramové fotky s koktejlem ve vydlabaném kokosovém ořechu, ale budu mluvit o tom, co vám digitální nomádi na sociálních sítích neřeknou.

Kdo?

Digitální nomádi jsou podnikatelé či externí zaměstnanci na volné noze, kteří si svoji práci berou s sebou po světě. Pracují jako my všichni ostatní, nepředstavujme si, že skutečně pouze leží na pláži s drinkem v ruce, jak to vidíme na instagramových profilech dotyčných. Každý den skutečně musí několik hodin odpracovat, aby na ten drink vůbec měli. Výhodou však zůstává jejich účinný boj proti stereotypu a měnící se PSČ. Lidé, kteří se pro tento životní styl skvěle hodí jsou například weboví designeři, tvůrci obsahu pro sociální sítě, copywriteři, fotografové, programátoři, překladatelé, spisovatelé či majitelé e-shopů. V podstatě vše, co je spojeno s počítači, internetem, a naopak se neváže k žádnému fyzičnu, bude fungovat. Podobný styl života si však můžete osvojit i tak, že si budete hledat práci vždy na daném místě. Tam to však má tu nevýhodu, že už je to více svazující, nebudete se moci stěhovat každý měsíc a budete si muset vybírat lokality, kde dostanete dobrý plat. Například ve Vietnamu byste se za ty peníze nechat zaměstnat určitě nechtěli. Ale v bohatších zemích vám to otevírá další širokou škálu možností, které se k počítačům nijak vázat nemusí. Naopak lidé, jejichž práce je s lokalitou pevně svázána, by takto žít nedokázali a svoje cestovatelské choutky musí naplňovat skutečně jen ve dnech volna. Mluvím zde například o majitelích kamenných prodejen, barů, restaurací a kaváren a lidech, kteří musí být denně v osobním kontaktu se svými nadřízenými či klienty.

Jak?

Digitálním nomádem v pravém slova smyslu se nemůže stát každý, ať už je to kvůli požadovaným kvalitám, dostupnosti práce či vnitřní disciplíně. Pro některé lidi zní práce z domova jako sen, kór kdyby ten domov byl pokaždé na různých krásných plážích. Realita je však odlišná. Já často pracuji z domova, dělám social managera pro jeden architektonický ateliér a píšu články a kritiky současného uměleckého a kulturního počínání. A řeknu vám, není to prdel. Když člověk sedí v kanceláři, je i tlakem okolí donucen k produktivitě, doma však je vždy něco jiného na práci, jedna svačinka sem, druhá svačinka tam, pak si dáte po obědě šlofíka a ve čtyři hodiny odpoledne, kdy normální lidé odcházejí z práce, se přistihnete, jak koukáte na videa koťat, a do práce jste neudělali nic. Když si ještě navíc představím, že na mě kromě koťat číhá i pokušení ve formě krásného slunečného počasí, písečných pláží a průzračného moře, mohla bych jakékoliv pracovní pokusy rovnou vzdát. Digitální nomádi tedy nejsou jen volnomyšlenkářští dobrodruzi, nýbrž lidé s vůlí a disciplínou jako kráva. Dalším důležitým bodem pro život digitálních nomádů je umění cestovat nalehko, vystačit si s málem a minimalistický způsob života by jim neměl být cizí. Představte si, že půl roku, rok i několik let žijete jen s tím, co jste si přivezli v kufru nebo ruksaku. Já mám tolik oblečení, že mi nestačí ani velká vestavěná skříň a tolik knih, že i knihovna normálních rozměrů je jim malá. Ač věci záměrně nekřečkuju a nekupuju zbytečnosti, jsem pravým opakem minimalisty (protože knihy a oblečení nejsou zbytečné, že jo). Nedokážu si tedy představit, že budu mít k dispozici jen obsah kufru. S přítelem jsme měsíc cestovali s příručním zavazadlem, ale nebyl to plnohodnotný život a hodně věcí by mi chybělo.

Neméně důležitou dovedností je znalost cizích jazyků. Výborná úroveň angličtiny je naprostý základ, je však třeba pamatovat na to, že s tou si všude nevystačíte, takže je třeba si včas udělat průzkum místa, kam se chytáte.

Další nutností je být dostatečně adaptabilní. Pokud se v cizí posteli nikdy tak dobře nevyspíte jako v té své, v jídle jste vybíraví a na konci každé dovolené se těšíte domů jako na smilování, život digitálního nomáda pro vás možná není to pravé a po čase byste byli nešťastní. Lidé, co si tento životní styl dokážou doopravdy užít jsou adaptabilní jako švábi.

Kde?

Výběr destinace je čistě na vás, pokud splňujete všechny výše sepsané podmínky, můžete měnit místo svého pobytu jako ponožky. Z praktického hlediska je podle mě rozumné, vybírat si země, kde nejsou životní náklady příliš vysoké, začnete-li New Yorkem, hrozí, že se nedoplatíte. Velmi atraktivní je v dnešní době pro digitální nomády například Thajsko, Bali, Malajsie či Indonésie, ale představivosti se meze nekladou. Určitě si předem zjistěte předpokládané finanční náklady v dané destinaci. Důležité ale je i přítomnost Wi-Fi připojení, které je pro digitální nomády klíčové, ale i míra bezpečnosti na různých místech. Toto všechno se dá na internetu hravě dohledat, dokonce na to existují i tabulky vytvořené speciálně pro digitální nomády.

Proč?

V celém článku jsem nejspíš vyznívala velmi negativisticky, takže teď se přesunu k té vzrušující části. Pokud máte dovednosti i vlastnosti vhodné pro život digitálního nomáda, můžete prožít několik skvělých let plných nepopsatelných cestovatelských zážitků a zkušeností, o kterých budete moci vyprávět ještě roky. Pokud si vytvoříte systém pro svoji práci a nějakou denní rutinu, abyste si na sebe a své cestování dokázali vydělat, zbylý čas budete moci trávit tak, jak se řadovým zaměstnancům ani nesní. Nemluvě o pocitu, že svůj život žijete naplno.

Jak citovat tento článek?

WOJNAROVÁ, Daniela. Digitální nomádi: kdo, jak, kde a proč. Dostupné z: http://danielawojnarova.cz/digitalni-nomadi-kdo-jak-kde-a-proc